(1) Užívaná část: Nať (Herba boraginis).
Účinné látky a působení: Obsahuje hlavně slizové látky (až 30%), saponin, stopy silice, asparagin, asi 3% tříslovin, až 2,2% rozpustné kyseliny křemičité a jiné minerální látky. Chemicky a farmakologicky není dosud brutnák blíže prozkoumán. Působí mírně projímavě a protizánětlivě (při chorobách močových cest). Je také uklidňujícím a posilujícím prostředkem. Droga je zastaralá.
Použití: Vnitřně jako diuretikum a diaforetikum, zevně jako emoliens a antiflogistikum. Vnitřně v nálevu (2 čajové lžičky řezané drogy na 1 litr vody, kúra 3 - 4 týdny) při zánětech močových cest, kdy zvýšený proud moči močovody, močovým měchýřem a močovou rourou mechanicky brání vzestupu infekce. Jindy slouží k odplavení škodlivých látek při revmatismu a při chorobách srdečních, provázených zadržováním vody. Dnes už se užívá zřídka.
Poznámka: Brutnák - především pro okurkovou chuť - se používá s koprem jako salátové koření. Jemně rozsekaný s cibulí a jinými kořenitými bylinami slouží k přípravě bylinného másla a sýrů. Šťávy se kdysi užívalo při neurastenii.
(12) Použití: Droga má rozsáhlé použití vnitřní i zevní. Vnitřně ji podáváme tam, kde je potřeba zajistit ochranu sliznic, hlavně při zánětech a vředových chorobách v trávícím traktu. Zevně ji aplikujeme jako kloktadlo nebo obklad, např. na špatně se hojící rány nebo bércové vředy. Močopudného účinku se využívá nejen v urologii při zánětech močových cest, ale také v revmatologii. Listy mají příjemnou chuť i vůni a spolu s estragonem, listem vinné révy a kopru jsou výbornou součástí láku na konzervování okurek.
Poměrně málo známé je mírné, ale účinné působení drogy na stavy vzrušenosti a nervozity, takže má své stálé místo v uklidňujících směsích. hovoří se také o mírném vlivu antidepresívním a posile srdečního svalu.
Nejvhodnější lékovou formou je nálev, užívaný obyčejně v dávce 2-3x denně jednu běžnou sklenku. V urologii dáváme přednost vyššímu dávkování, zpravidla 4x denně asi 350 ml.
Výhodné je i podávání formou koupelí rukou a nohou, ale při popáleninách a některých kožních afektech se lépe osvědčily kašovité obklady. Brutnákové medicinální víno, připravené macerací, má chladivý a uklidňující vliv. Podáváme je po 50 - 125 ml na jednorázovou dávku. Čerstvá rostlina je šťavnatá, šťávu doporučujeme mírně naředit vodou. Dávka činí 25 - 50 ml šťávy, 3x denně.
Kontraindikace, možné vedlejší účinky: V odborných kruzích nejsou dosud uzavřeny diskuze o možné škodlivosti drogy v důsledku obsahu stop hepatotoxických pyrolizidinových alkaloidů. Obyčejně se takový výzkum uzavře s tím, že by droga neměla být podávána dlouhodobě, což se dá vyložit také tak, že se vpodstatě většinou neví, v čem je její skutečná účinnost. V každém případě možnost kombinace s jinými bylinami není omezená.
Brutnák podáváme krátkodobě, pro úvodní léčbu onemocnění doprovázených zmenšením množství moči, například při zánětu ledvinových klubíček (glomerulonefritida). Brutnákové semeno lze využívat buď přímo, v dávce 4x denně na špičku kulatého nože, nebo formou hotového přípravku, tj. brutnákového oleje v kapslích, který se velmi osvědčil na regulaci látkové výměny, zejména u revmatických a kožních chorob, jakož i při astmatu.
Málo známý je rovněž účinek brutnáku spolu s jahodníkem proti nadměrnému pocení. Používá se střídavě nálev z brutnáku a z listů jahodníku - vždy obden se užívá jedna z obou bylin, buď nálev ze 30g brutnáku, nebo nálev z 50g listů jahodníku. Bylina se přelije 1 litrem vařící vody a přikrytá nechá 10 minut vyluhovat. Pije se přes den na 4 - 6x, vždy nalačno.
Při zánětu plic je pro jeho komplexní působení vhodná podpůrná léčba nálevem z brutnáku: 1 polévková lžíce drogy se přelije sklenicí vařící vody, přikryje a nechá asi 10 minut vyluhovat. Zcedíme a pijeme 3x denně šálek nálevu mezi jídly.
Odvar z brutnáku je vhodný i pro jarní očistnou kůru: Asi 20g byliny se přelije 0,5 litru studené vody, postupně se zahřívá až do varu a nechá se pak 2-3 minuty vařit. Pak se nechá 10 minut vyluhovat a zcedí se. Pijí se 2 skleničky mezi jídly.
Velice vhodné a hlavně účinné jsou obklady a koupele z odvarů, nálevů i macerátu brutnáku, a to z kterékoli části byliny. Například vinný odvar z kterékoli části podrcené byliny je výborný na obklady ledvin, jater, hrudníku a dokonce i očí a kloubů. Obklady uklidňují i záněty.
(2) Duchovní a duševní působení bylinky (viz též odstavec o psychosomatických vztazích): "Pomáhá odstranit špatné návyky, chrání proti posedlosti. Vezmi si její tvar a pochopíš, co v duši dělá. Kulatá část je vnímání člověka, stojí na místě a přijde jaro a ona vyžene mladou nať a zakoření. Stejně i člověk objeví víru a zazelená se a roste v lásce. Zakoření se, ukotví se jeho názory na Boha - jsou pevné a jisté jako jeho víra. Až později rozkvete a své plody dává dál. Člověk koná vůli Boží a rozdává lásku."
Využití v léčitelství: Průdušky, špatné dýchání, chrapot, rýma (kapat do nosu), angína, při chřipce, zánět středního ucha (kapat do ucha), antibakteriální, protirakovinové působení, obsahuje vitamín A, B, C, E. Působí nadýmání.
(12) Užívaná část: Nejčastěji vlastní cibule (Bulbus allii cepae).
Účinné látky a působení: Obsahuje především vitamíny řady B, zejména pak B2 - riboflavin, dále vitamín C, antibioticky působící fytoncidy, složené ze zvláštních sirných sloučenin, silice, cukry, organické kyseliny, flavonoidy a další látky. Je antibioticky značně aktivní vůči G+ i G- baktériím, zvyšuje sekreci trávících šťáv v žaludku a ve střevech, sekreci žluče i pankreatických enzymů. Působí sedativně na nervový systém i jako výborné expektorans při větším zahlenění. Stimuluje srdečně cévní systém, působí antiskleroticky a desinfekčně ve střevech. Velmi účinně dovede potírat trichomoniázní aktivitu v ženských genitáliích.
Užití: Sušená cibule se v léčbě užívá spíše jen vyjímečně, důležitá je ale příprava jiných lékových forem. Vhodnou formou je například tinktura z čerstvé cibule, připravená běžným způsobem, v hmotnostním poměru 1:4 s lihem 60%.
Šťávu ze syrové cibule, smíchanou s medem v poměru 2:1, podáváme po lžičkách při kataru horních cest dýchacích a při nachlazení.
Jako účinné expektorans užíváme také přípravek vyrobený následovně: 1/2 kg cibule pomeleme v mlýnku na maso, přidáme 400g cukru a 1/2 litru vody a celé vaříme na mírném ohni asi 2 hodiny. Pak promícháme se 100g medu. Užíváme 4x denně 1 polévkovou lžíci.
Cibulovou šťávu můžeme také kapat přímo do nehojících se či zahnisaných ran.
Vnitřně dávkujeme tinkturu 4x denně 20 - 25 kapek, při dobré snášenlivosti až 30 nebo 35 kapek.
Kontraindikace, možné vedlejší účinky: Sušená cibule poněkud ztrácí na účinnosti a jen vyjímečně se přidává do čajových směsí. Většinou se aplikuje v některé z uvedených forem. Cibule je mírně toxická pouze při skladování v rozkrojeném stavu delším než 24 hodin. Uvolňovaná kyselina propylansulfonová zejména při krájení silně dráždí sliznice a oční spojivky a jsou známy i případy nesnášenlivosti cibule. Jediná kontraindikace je při aktivovaných žaludečních vředech.
(1) Užívaná část: Oddenek (Radix petasitidis). Lidově se někdy užívá také list (Folia petasitidis).
Účinné látky a působení: Obsahuje hlavně 0,1% silice, hořčinu, slizové látky a tříslovinu, dále asi 1,0% petasinu, kyselinu angelikovou, isopetasol, inulin a sirné sloučeniny. Farmakologické působení devětsilu není dosud přesně známo; soudí se, že působí spasmolyticky. Oddenek se vždy považoval za prostředek k utišení kašle. Pochybný je účinek diuretický a projímavý.
Užití: Vnitřně jako spasmolytikum v nálevu (3x denně čajová lžička řezané kořenové drogy na šálek vody) nebo v prášku, též s vínem, medem, s burisony nebo ovesnými vločkami při dráždivém kašli, křečích hladkého svalstva při dysmenorrhei a dysurických obtížích. Zevně na křečové žíly, hemoroidy a špatně se hojící rány. Droga je obsolentní, dnes se už téměř neužívá.
Poznámka: Rostlina roste většinou na stejných místech jako podběl. Často se s ním zaměňuje, ačkoli devětsilové listy jsou mnohem větší a dužnatější.
(X) Máte sennou rýmu? Natrhejte si devětsil!
Celoroční i sezónní alergická rinitida (často nepřesně označovaná jako senná rýma) je charakterizována kýcháním, rýmou, ucpaným nosem, škrábáním v krku, slzením a zánětem spojivek. Způsobena je ukládáním alergenů, často pylů, na nosní sliznici a následnou hypersenzitivní alergickou reakcí typu I.
Obvyklou léčbou sezónní alergické rinitidy jsou antihistaminika, která příznivě ovlivňují rýmu a kýchání; méně účinná jsou při dekongesci nosní sliznice. Antihistaminika interagují s alkoholem a mohou způsobovat sedaci a ospalost a snižovat pozornost při řízení.
Extrakt z devětsilu lékařského (Petasites hybridus) - anglicky "butterbur" byl zkoušen u bronchiálního astmatu, spasmů hladkých svalů a bolestí hlavy. Několik studií ukázalo, že petasiny inhibují biosyntézu leukotrienů, což může být asociováno se spasmolytickou aktivitou a protizánětlivým účinkem u hypersenzitivní reakce I. typu.
Schapowal a kol. v randomizované dvojitě zaslepené paralelní studii srovnávali účinnost a snášenlivost extraktu z devětsilu a antihistaminika cetirizinu u 125 pacientů se sezónní alergickou rinitidou. Pacienti byli randomizováni k užívání tablet s extraktem z devětsilu (1 tableta 4x denně), nebo k užívání cetirizinu (1 tableta navečer) po dobu 2 týdnů. Účinnost byla hodnocena pacientem v dotazníku a lékařem ve stupnici celkového klinického dojmu. Zlepšení podle dotazníku bylo podobné v obou skupinách pro všechny testované kategorie (fyzické funkce, emoční funkce, vitalita, mentální zdraví, všeobecné zdraví, fyzická aktivita, sociální schopnosti, bolest). Mann-Whitneyův jednostranný test potvrdil hypotézu, že devětsil není méně účinný než cetirizin (p = 0,001 pro všechny testované kategorie). Devětsil a cetirizin měly podobnou účinnost také při hodnocení na stupnici celkového klinického dojmu (p = 0,001 pro celkové zlepšení a poměr riziko/přínos; p = 0001 pro závažnost obtíží). Oba léky byly dobře snášeny. Ve skupině devětsilu se vyskytly nežádoucí účinky u 10 pacientů; ve skupině cetirizinu u 12 pacientů, z toho v 8 případech se jednalo o ospalost a únavu (cetirizin je přitom považován za antihistaminikum bez sedativního účinku). Devětsil je tak v léčbě sezónní alergické rinitidy stejně účinný jako cetirizin a měl by být zvažován jako alternativa, zejména v případech, kdy se chceme vyhnout sedativnímu účinku antihistaminik. (podle Lékařských listů, přílohy Zdravotnických novin z 8.února 2002, str. 5)
(1) Užívaná část: Mladá kůra (Cortex quercus) a upravená semena (Semen quercus).
Účinné látky a působení: Kůra obsahuje 7 - 20% tříslovin, kyselinu kvercetinovou a jiné látky typu pyrogalového a katechinového. Obsahuje také fytoncidní sloučeniny. V semenech je obsažen glukokinin. Působí svíravě a protizánětlivě na zanícenou sliznici a staví při průjmech. Ve velkých dávkách vyvolává zvracení.
Užití: Jako adstringens a hemostatikum. Vnitřně kůra ve formě odvaru (čajová lžička řezané drogy na šálek vody, 2 - 3 šálky denně) nebo v prášku (až 5x denně na špičku nože) proti žaludečnímu a střevnímu kataru a průjmu. Dnes se nahrazuje většinou syntetickými látkami. Užívala se také jako protijed při otravách alkaloidy a solemi kovů. Zevně může sloužit jako kloktadlo při zánětech sliznice dutiny ústní a hrtanu a k přípravě koupelí (500g na 4 litry vody) při omrzlinách, popáleninách, při hemoroidech a při pocení nohou. Svým adstringetním působením staví krvácení. Při delším skladování se obsah tříslovin rozpustných ve vodě vlivem tvorby flobafenů zmenšuje.
Poznámka: Dub zimní se obsahovými látkami podobá dubu letnímu.
(14) Symbolika bylinky (když ji nalezneš ve svém čaji, pomni, co Ti říká): "K opravdové moudrosti zraje člověk i strom mnoho let, naslouchej více radám, buď vnímavější, drž se dobrých předsevzetí."
(1) Užívaná část: Oddenek (Radix violae odoratae) a někdy nať (Herba violae odoratae).
Účinné látky a působení: Oddenek i nať obsahují alkaloid violin, kterému se připisují emetické účinky, dále hlavně saponiny a malé množství silice se sloučeninou kyseliny salicylové. Saponiny zlepšují vylučování hlenu a usnadňují odkašlávání. Droga má také diuretický účinek.
Užití: Jako expektorans, emetikum a mírné sekretolytikum. Vnitřně macerát (lžička drogy macerovaná 6 hodin v šálku vody) jako prostředek proti kašli a k podpoře odkašlávání, při černém kašli a kataru průdušek. Řidčeji se používá jako diuretikum. Zevně do koupelí na špatně se hojící rány a s přesličkou při hemoroidech.
(1) Užívaná část: Květ, květní úbor (Flos chamomillae vulgaris).
Účinné látky a působení: Kromě temně modré silice (až 1,5%) s hlavní složkou chamazulenem (až 10%) obsahuje účinný bisabolol, farnesen, matricin, polyacetylenové sloučeniny, dosud neprozkoumanou hořčinu, flavonové glykosidy, kumarinové látky a apigenin s protikřečovým účinkem. Působí protizánětlivě a desinfekčně, uvolňuje křeče a zvyšuje pocení.
Užití: Vnitřně jako karminativum, spasmolytikum a diaforetikum, zevně jako antiflogistikum, adstringens a mírné antiseptikum. V nálevu (polévková lžíce na 1/2 litru vody, u dětí lžička na šálek vody - opatrně sladit) při střevních a žaludečních poruchách a křečích trávícího traktu. Nálev nesmí dlouho stát. Dobře účinkuje také při průjmových onemocněních. Heřmánek se též užívá při zánětech močových cest. Zevně v obkladech nebo v prášku na špatně se hojící rány při kožních vyrážkách, hemoroidech a při ošetřování popálenin. Urychluje reparatívní procesy, snižuje bolest a brání tvoření jizev. Heřmánek se užívá také jako kloktadlo při nemocech dutiny ústní a hrtanu, nálev se osvědčuje na obklady a vymývání očí při očních zánětech. Hodně drogy se spotřebuje v kosmetice.
(2) Duchovní a duševní působení bylinky (viz též odstavec o psychosomatických vztazích): "Tak, jako byla dána Izraelitům mana nebeská, tak i tato bylinka je požehnáním Božím pro člověka. Co skrývá v duši bude odhaleno a vyplaveno, co lživého vysloveno bylo, pravda se ukáže. Napij se a vnímej, kde u tebe působí a co čistí již po prvním doušku. Umrtvuje zášť, nenávist, prokletí, a zesiluje lásku, víru. Boží působení je člověku ukázáno silněji touto bylinkou."
Využití v léčitelství: Žaludeční křeče, plynatost, střevní a žaludeční katary, bolestivá menstruace, kameny v ledvinách, hojí žaludek, zánět dutin, mandlí, dýchacích cest, zastydlá rýma, oční záněty, klystýr, svalové křeče, revmatické bolesti, nervová slabost, kloktadlo, inhalace, čistí pleť.
(7) P. J. D´Adamo doporučuje věnovat heřmánku zvláštní pozornost pro jeho příznivé účinky lidem krevní skupiny A a AB.
(12) Účinné látky a působení: Důležitou obsahovou látkou je silice s modravými azulény, dále seskviterpen bisabolol, flavonoidy, cholin, sliz, hořčiny atd. Heřmánek můžeme pokládat za nejlépe probádanou drogu vůbec. Zatím byla zjištěna přítomnost 109 účinných látek a přesto předpokládáme, že tento počet zdaleka není konečný.
Užití: Užití heřmánku je mimořádně široké a všestranné. Je to především silně působící spasmolytikum, ale má i sedativní účinek na psychiku, dále je využíván vliv antimikrobiální a protibolestivý. Na jedné straně je znám jeho jistý účinek antialergický a na straně druhé funguje jako alergen. Z široké palety možného použití uvedeme alespoň následující: léčba žaludečních a střevních chorob, popálenin, výplachy očí při zánětech atd. Vpodstatě se dá říci, že téměř neexistuje oblast, kde by heřmánek nemohl méně či více pomoci. V Americe je heřmánek velice oblíben jako prostředek protikřečový, proti svalovým spasmům, artritidě a jako sedativum. Běžně používanou formou je nálev. Lze podávat i tinkturu v dávkávh 30 - 40 kapek, několikrát denně. Použít se mohou i běžně vyráběné extrakty. Někdy se doporučuje podávání silice v dávkávh po 6 kapkách.
Nežádoucí účinky, kombinace bylin: Velké předávkování heřmánku má za následek nevolnost provázenou dávením, ale tento jev je při běžném užívání velmi nepravděpodobný. Jisté nebezpečí hrozí u možných alergických reakcí, které mohou být nerozpoznatelné. Jinak je droga netoxická, její podávání není návykové a je bez významnějších nežádoucích účinků. Dlouhodobé podávání by ovšem mohlo vést k poruchám sliznic. Směsné kombinace jsou přirozeně možné bez omezení, snad s výjimkou drog, které mají zcela odlišný způsob přípravy jako např. dubová kůra nebo fazolové lusky. V takovém případě používáme buď formu bylinářského čaje nebo spojování jednotlivých hotových čajů.
Recept při poničené střevní flóře po nemoci či podávání antibiotik: Mléčný cukr (laktóza), 2 - 4 lžičky denně před jídlem, zapíjíme heřmánkovým čajem. Užíváme asi 2 týdny.
Recept proti nadměrné bolesti (Belgie): Směs 1 lžičky saturejky, máty, k tomu 5 heřmánkových květů se přelije šálkem vroucí vody, nechá se 5 minut přikrytá vyluhovat a pak se přecedí. Může se osladit medem a podává se 1 šálek před hlavním jídlem.
Při zánětu střev: 1 polévková lžíce (asi 12 květů) se přelije šálkem vroucí vody a vše se 5 minut nechá přikryté stát. Pak se nálev přecedí. Čaj se pije zásadně před jídlem, protože užívání po jídle může zapříčinit bolesti žaludku.
(14) Symbolika bylinky (když ji nalezneš ve svém čaji, pomni, co Ti říká): "Ať Tvůj vlahý dech, mírná slova a tolerancí prosycené činy zušlechťují vše vůkol; nemluv o lásce, žij lásku."
(1) Užívaná část: Kořen (Radix gentianae).
Účinné látky a působení: Obsahuje hlavně glykosidní hořčiny, z nich nejvíc gentiopikrinu a gentiamarinu, dále silici, cukry, a třísloviny. Hořčiny a silice povzbuzují vylučování trávících šťáv a vstřebávání živin a zvyšují vylučování žluče. Podporují množení červených a bílých krvinek. Ve větším množství dráždí k dávení. Gentiopikrin přechází v těle do mléka a dává mu hořkou příchuť. To má význam zejména u kojících matek.
Užití: Vnitřně v nálevu jako amarum a stomachikum (10g řezané drogy na 1 litr vody) nebo v prášku (3x denně na špičku nože). Při nechutenství pije se nálev 1/2 hodiny před hlavním jídlem. Užívá se při nadýmání, při žaludečním kataru, při žaludeční slabosti a v rekonvalescenci. Působí povzbudivě při špatné činnosti žlučníku a osvědčuje se někdy jako prostředek proti hlístům. Účinkem se podobá zeměžluči.
Poznámka: Dříve se alkoholický výtažek hořce používal také při mdlobách, protože droga lehce zvyšuje krevní tlak. Dnes máme účinnější léčiva. Droga se také používá k výrobě hořkých likérů (spolu s dalšími pěstovanými druhy hořce).
(2) Duchovní a duševní působení bylinky (viz též odstavec o psychosomatických vztazích): "Řeč, věty jsou mnohdy semeništěm zloby, nenávisti, pomluv, ale tato bylina vše mění. Z úst vycházejí jen krásná slova plná radosti, štěstí, lásky, chápání druhých, je prozářeno paprskem slunečním a věty se stávají chloubou člověka. Promluvit v pravý čas to, co je třeba, a mlčet, aby člověk nechápající se nezatvrdil vůči Bohu."
Využití v léčitelství: Hořká chuť, povzbuzuje chuť k jídlu, úprava trávení, žaludeční křeče, nadýmání, posiluje nervy.
Tinktura z hořce:
1 lžíci drceného kořene zalijeme 2 dcl lihu (koňak, destilát), uzavřít, nechat 14 dní stát. 10 - 20 kapek na lžíci vody 1/2 hod před jídlem. NESMĚJÍ JI UŽÍVAT DĚTI!
(7) P. J. D´Adamo doporučuje vyhýbat se nadměrnému užívání hořce lidem krevní skupiny O, B a AB.
(1) Užívaná část: List (Folium fragariae).
Účinné látky a působení: Obsahuje hlavně třísloviny a malé množství silice s citrónově vonnou složkou, kyselinu jablečnou a salicylovou, něco slizu, stopy alkaloidů, šťáva z plodů vitamín C, soli železa a vápníku, sorbit, kyselinu parasorbinovou, silice a cukry. Působí mírně svíravě a protizánětlivě. Je sílícím prostředkem pro rekonvalescenty.
Užití: Vnitřně jako desinficiens a roborans (asi 3 g listů na 2 šálky vody, mírně povařit) při zánětech střevní sliznice spojených s průjmy a při chorobách ledvin a ledvinových kaméncích. Je vhodný do čajových směsí. Připravuje-li se z jahodníku čajový nápoj, listy se nevaří, nýbrž pouze spaří (nálev). Stačí polovina shora uvedené dávky. Listy se také nejvíc k těmto účelům fermentují, stejně jako listy ostružiníku. Jsou pak tmavší a mají příjemnou vůni. Zevně se jahodníková droga může užít jako dermatologikum v obkladech při krvácivých hemoroidech, při mokvavých ranách, ke kloktání při zánětech dutiny ústní a při zápachu z úst. Používání jahodníku v lékařství je už dnes zastaralé.
(2) Duchovní a duševní působení bylinky (viz též odstavec o psychosomatických vztazích): "Člověče, rozlož si slovo jména této bylinky. Já-hodník. Tato bylinka takto působí i na duši člověka. Umrtvuje JÁ a člověk začne vidět jen hodné lidi kolem sebe, i kdyby to byl nepřítel. Je také hodný. A pomoci je mu třeba. Je to obyčejná, všem známá bylinka a tuto obyčejnost vkládá do každé duše a ničí pýchu. Tolik toho umí a v pokoře čeká, až ji utrhneš. Duše takto vyléčená vidí jen dobro v lidech a štěstím je naplněna celá planeta Zem."
Využití v léčitelství: Játra, ledviny, revma, horečka, čištění krve, kloktadlo.
(7) P. J. D´Adamo doporučuje věnovat jahodníku zvláštní pozornost pro jeho příznivé účinky lidem krevní skupiny AB, zato vyhýbat se jeho nadměrnému užívání lidem krevní skupiny O.
(14) Symbolika bylinky (když ji nalezneš ve svém čaji, pomni, co Ti říká): "Své bytí slaď radostí a láskou dávanou sobě, ale i druhým; Tvá slova nechť jsou plna medu, dokaž se o to, co máš, rozdělit."
(1) Užívaná část: Plod - jeřabiny (Fructus sorbi aucupariae).
Účinné látky a působení: Plod obsahuje kyselinu sorbinovou, parasorbinovou, četné jiné organické kyseliny, cukry, tříslovinu, pektin, vitamíny a karotenoid sorbusin. Parasorbinová kyselina způsobuje určitou jedovatost jeřabin. Droga má účinek mírně projímavý a diuretický. Po nadměrném požití plodů se může dostavit i otrava. V poslední době se zjistily v plodech jeřábu estrogeny (tisíc jednotek v 1 kg drogy). Hormony v rostlině obsažené jsou lépe rozpustné ve vodě než v organických rozpustidlech.
Užití: Vnitřně macerát (lžička rozmačkaných plodů na šálek vody) jako prostředek regulující střevní činnost (při průjmu a zácpě) a jako diuretický prostředek v dětském lékařství. Má také velmi dobrý účinek při zánětech horních cest dýchacích.
Poznámka: Jeřabiny jsou trpké, ale mrazem změknou a jsou poživatelné.
(12) Užití: Drogu aplikujeme jako účinné antirevmatikum. Jeřáb umí také rozrušovat a vyplavovat močový písek a drobné kaménky a zvyšuje diurézu u ledvinových chorob charakterizovaných snížením funkce ledvin. Droga také ovlivňuje vylučování žluče do střev, což podporuje proces trávení ve střevech, zejména u starších lidí. Drogu je možno využít i jako regulátor stolice, zvláště v případech, kdy se jedná o trvalý mírný průjem bez vážnějších příčin.
Vhodnou lékovou formou je buď macerát, vyluhovaný nejméně 6 hodin, nebo odvar. V obou případech podáváme buď 2 - 3 sklenice nebo 3 - 4 šálky denně. Známou lékovou formou je také sirup. Čerstvé jeřabiny odšťavníme (nejlépe pomletím a vylisováním nebo odstředěním), šťávu pak smícháme s cukrem přibližně v poměru 1:1 a pomalu povaříme do zhoustnutí. Obvykle se podávájí 3 - 4 lžičky sirupu. Sušené oskeruše pomeleme na prášek a několikrát denně podáváme při průjmovém onemocnění půl až jednu čajovou lžičku.
Z květů jeřabin se připravuje koupel nohou nebo rukou, u dětí pak celková koupel při mírných formách atopického ekzému. Květy jeřábu obsahují kromě jiného látku velmi podobnou ženským hormonům, a proto je doporučujeme používat při veškerých potížích tohoto druhu. Sbírá se květ v plném rozkvětu, nejlépe kolem desáté hodiny dopoledne. Podává se jako nálev z jedné čajové lžičky na sklenici vody, 3x denně před jídlem.
Kombinace s jinými drogami, toxicita, kontraindikace použití: Sušené jeřabiny se mohou po předchozím podrcení běžně přidávat do čajových směsí, zejména při protirevmatické léčbě. Čerstvé plody obsahují kyselinu parasorbinovou a další ne zcela přesně definované látky, které mohou přivodit příznaky lehké otravy se stavy nevolnosti a bolestmi hlavy a může vzniknout i nutkání k dávení. Proto se jejich konzumaci v čerstvém stavu raději vyhneme, neboť sušením nebo kompotováním se tato vlastnost eliminuje.
(1) Užívaná část: List (Folium plantaginis).
Účinné látky a působení: Obsahuje hlavně slizové látky, glykosid aukubin, hodně xantofylu, vitamín C, kyselinu křemičitou a látky fytoncidní. Je to droga málo chemicky i farmakologicky probádaná. Uvolňuje hleny a upravuje stolici. Její účinek je pravděpodobně přeceněn.
Užití: Vnitřně v nálevu jako expektorans a mucilaginosum (čajová lžička - 5 g řezané drogy - na šálek vody) při nemocech dýchacích orgánů se silným zahleněním, např. při chronickém kataru průdušek, kašli a černém kašli a při poruchách trávení provázených zácpou. Zevně se užívá ve formě obkladů z rozmačkaných listů na mokvavé lišeje a špatně se hojící rány.
Poznámka: V lidovém léčitelství se užívá také jiných druhů jitrocele, např. jitrocele prostředního (Plantago media L.) a většího (Plantago major L.). Semen různých druhů jitrocele se používá k přípravě slizu užívaného lidově jako projímadlo. Jitrocel blešník (Plantago psyllium L.) se s úspěchem začal pěstovat ve velkém. Obsahuje nejvíce slizu.
(2) Duchovní a duševní působení bylinky (viz též odstavec o psychosomatických vztazích): "Dává světlo, dává pokoj, dává probuzení z duchovní tmy. Emoce, které tíží duši, proměňuje na lásku k druhým. Odpuštění všem na Zemi i sama sobě. Hladí a ladí duši světlem Božím cele."
Využití v léčitelství: Odhlenění, kašel, krvácející rány, špatně se hojící rány, otoky po štípnutí hmyzem (pročistí lymfu), záněty ledvin a močového měchýře, krvácející hemeroidy - i jako koupel. Je možné užít i tlustolistý jitrocel větší, ale ten je slabší.
(14) Symbolika bylinky (když ji nalezneš ve svém čaji, pomni, co Ti říká): "Útlý či široký, všichni dobří jsou; nacházej pozitivní rysy v lidech, povznes se nad jejich nedostatky, dej jim vydechnout."
(1) Užívaná část: Nať (Herba geranii robertiani).
Účinné látky a působení: Obsahuje hlavně doposud neprozkoumanou hořčinu geraniin, 5 - 10% tříslovin a silici, jejíž množství se sušením značně sníží. Účinkuje svíravě, staví průjem a působí mírně diureticky.
Užití: Vnitřně v nálevu jako antidiarhoikum a diuretikum (čajová lžička řezané drogy na šálek vody), při střevních obtížích spojených s průjmy a krvácením. Osvědčuje se při močovém písku a ledvinových kaméncích jako prostředek diuretický. V literatuře se někdy doporučuje ke stejnému užití i kořen kakostu lučního.
(12) Užití: Kvetoucí nať užíváme při hematurii (objevení se krve v moči), proti zevnímu i vnitřnímu krvácení a proti průjmu, zejména krvavému (Honza poznámka: přítomnost krve ve stolici nesmíme podcenit, neboť může být příznakem závažného onemocnění, určitě by v tomto případě mělo dojít k vyšetření lékařem). Drogu můžeme aplikovat při vykašlávání krve, při chronických střevních zánětech a také jako kloktadlo. Pitná kúra se osvědčuje při močovém písku a kaméncích a nejrůznějších chorobách ledvin.
Rozdrcený čerstvý nebo horkou vodou navlhčený sušený kakost účinně léčí ušní záněty, obličejové otoky související se zubními problémy, nervové záněty, například trojklanného nebo sedacího nervu. Můžeme také použít kašovitý obklad, který se přikládá na otoky kdekoliv na těle. Kombinovaná vnitřní a zevní léčba tlumí výskyt všech ekzémů. Obklady a omývání se dají použít i na nehojící se rány.
Při neplodnosti se doporučuje kakostový čaj, který se pije po doušcích v denním množství 250 ml (ženy) a 350 ml (muži). Velmi pravděpodobný se zdá být i protinádorový účinek kakostu.
Při akné vulgaris působí velice dobře obklady obklady z kakostu: hrst sušené kakostové natě (nať s květy) přidáme do 1/2 litru studené vody a přivedeme k varu. Vaříme 10 minut na mírném ohni, pak necháme 10 minut louhovat a přecedíme. Odvar použijeme na obklady.
Kombinace s jinými drogami, toxicita, kontraindikace použití: Droga není toxická, ale pro její aroma doporučujeme užívání jen malých dávek. Droga se dá užít samostatně, vhodnější je ale podávání ve směsích. Vhodnými průvodci kakostu jsou například kořen jehlice trnité, nať zlatobýlu, nať svízele syřišťového, nať průtržníku a další. Kontraindikace nejsou známy, přesto radíme v těhotenství nebo při kojení podávat drogu opatrně nebo ji raději vynechat.
(14) Symbolika bylinky (když ji nalezneš ve svém čaji, pomni, co Ti říká): "Lehké je přijmout, co Tě potěší, těžší je zachovat klid v nesnázích; vytrvale se o to snaž."
(1) Užívaná část: Nať (Herba alchemillae), list (Folium alchemillae).
Účinné látky a působení: Nať i list obsahuje až 8% tříslovin, silice, hořčinu, glykosidy a dosud neznámé látky. Má účinek spasmolytický a adstringentní. Příznivě ovlivňuje trávení. Působí též sedativně.
Užití: Jako spasmolytikum a sedativum vnitřně v nálevu (2 čajové lžičky řezané natě na šálek vody, 2 šálky denně) při průjmech, při zvlášť silné menstruaci a preventivně k ulehčení přechodu. Deset dní před začátkem menstruace až do jejího ukončení se pijí 2 šálky denně. Při prvních obtížích klimaktéria se pijí 1 - 2 šálky po dobu 10 dnů v každém měsíci. Zevně se používá jako adstringens obyčejně v čajových směsích k výplachům při zánětlivých onemocněních dutiny ústní a krvácení z nosu, k omývání špatně se hojících ran a v obkladech při očních zánětech.
(2) Duchovní a duševní působení bylinky (viz též odstavec o psychosomatických vztazích): "Pomáhá člověku uvědomit si cestu vedoucí k Bohu. Otevírá bránu k lásce, pokoře, odpuštění a smiřuje vše okolo sebe. Dává klid a pomáhá při zármutku z ublížení či úmrtí. Vnímej jeho krásu a žij správně."
Využití v léčitelství: Protizánětlivý, močopudný, stahující, na žaludeční a střevní katary, střevní krvácení, vodnatelnost, revma, nepravidelná menstruace, průjmy, cukrovka, otylost, výtoky, nespavost, posiluje nervy, čistí krev. Omývání pleti. Nesmějí jej užívat muži (snižuje potenci). U žen zvyšuje sexuální aktivitu, více jim po něm rostou vlasy. Účinkuje na žluté tělísko. Zastavuje tvorbu mateřského mléka (lze k tomu využít). NEUŽÍVAT V TĚHOTENSTVÍ ANI PŘI KOJENÍ!
Směs na ledviny: jahodník, maliník, ostružiník, (řepík) po 50g + je možné 10 g kontryhele (i v těhotenství). Usnadní tvorbu mléka (od počátku), těhotenské zvracení, ženské potíže, čistí krev. Příprava a užívání - jako nálev, viz obecné poznámky.
Ženský čaj: Kontryhel 50 g, měsíček 40 g, řebříček 30 g, hluchavka 20 g. Nebo lze vše stejným dílem (= tzv. Kneippova gynekologická směs). Nepravidelná menstruace, výtoky, potíže v menopauze, padání vlasů u žen.
(14) Symbolika bylinky (když ji nalezneš ve svém čaji, pomni, co Ti říká): "Neplač pro nenaplněnou lásku; osuš si oči, věř v ochranné ruce Páně i svému partnerovi a vycházej mu vstříc."
(1) Užívaná část: Čerstvý kořen (Radix armoraciae).
Účinné látky a působení: Obsahuje hlavně glykosid sinigrin, hořčičnou silici, vitamín C (50 - 100 mg na 100 g), enzym myrozin a fytoncidní látky, které ničí bakterie. Vlivem myrozinu se při strouhání odštěpuje ze sinigrinu ostrý křenový olej, který dráždí čichový nerv. Sušením a vařením se olej ztrácí. Křen vnitřně použitý v malých dávkách povzbuzuje žaludeční a střevní činnost a rozpouští hleny. Ve velkých dávkách může mít na sliznici trávícího traktu škodlivý účinek. Na pokožku působí dráždivě a může způsobit puchýře.
Užití: Jako diuretikum, expektorans, antiseptikum a derivans se užívá vnitřně oloupaný rozstrouhaný kořen nebo sirup (kořen se rozřeže na tenké plátky, posype cukrem a odtékající tekutina vytvoří sirup). Denně se užívá 2 - 3 polévkové lžíce sirupu při zánětech průdušek, jarní únavě, v rekonvalescenci a při nedostatku vitamínu C. Zevně se užívá rozstrouhaný kořen do "křenové placky", především při revmatismu (křen s octem nebo moukou). Používá se hlavně v lidovém léčitelství.
Poznámka: Křen je oblíbenou přílohou k masu, ovšem nadměrné užívání křenu je nezdravé.
(2) Duchovní a duševní působení bylinky (viz též odstavec o psychosomatických vztazích): "Spojuje lidi, kteří se hádají. Již nebude plakat duše, neboť pláč v úsměv se promění a jen radost a štěstí budou součástí života. Křen dává sílu v rozhodnutí života a odvahu říci vše na rovinu."
Využití v léčitelství: močopudný, revma, dna, vodnatelnost, zvětšuje chuť k jídlu, katar dýchacích cest.
Křenový ocet: Nastrouháme 1 cm křenu, zalít normálním octem - 2 cm nad křen. Nechat stát 8 dní. Prolisovat do skleněných lahví, dobře uzavřít (neužívat umělohmotné nádoby!). Užití: bolest zubů (vyplachování), bolesti hlavy, ischias, neuralgie (potírání). Pozor na oči!
(1) Užívaná část: Kořen (Radix liquiritiae).
Účinné látky a působení: Obsahuje až 15% glycyrrhizinu (kyselinu glycyrrhizinovou), glykosid liquiritin, silici, třísloviny, flavonové látky a také látky fytoncidní. Glycyrrhizin je 50x sladší než třtinový cukr. Ve vodě pění. Jeho obsah během roku silně kolísá. Účinné látky rozpouštějí hlen a usnadňují odkašlávání. Mají také vliv na hospodaření vodou a minerály v těle. Působí spasmolyticky, zmenšují tonus žaludku a jeho dráždivost. Rovněž se pozorovaly vedlejší účinky (otoky obličeje, později nohou a rukou, migrény apod.). V poslední době je zdůrazňován u lékořice podobný účinek jako mají kortikoidy.
Užití: Jako expektorans, spasmolytikum, sekretolytikum a korigens. - Vnitřně zpravidla jen v kombinaci s jinými drogami (odvar). Jako prostředek proti kašli a chrapotu, dále při onemocnění ledvinovými kaménky, při dně revmatismu a jako přísada k projímavým směsím, v nichž diuretický účinek lékořice stupňuje léčení. V současné době se podávají extrakty při žaludeční vředové chorobě. Extrakt lékořice při místním užití má zvláštní protizánětlivé účinky, podobné účinkům glukokortikoidů, hormonů nadledvinové kůry. Drogu je nutno vždy užívat s jistou opatrností. Nedávno byl derivát kyseliny glycyrrhizinové připraven synteticky.
(7) P. J. D´Adamo doporučuje věnovat lékořici zvláštní pozornost pro její příznivé účinky lidem s krevní skupinou AB, B.
(14) Symbolika bylinky (když ji nalezneš ve svém čaji, pomni, co Ti říká): "Soustřeď se na lásku, nic není beznadějné; uber trochu z břemene, které neseš, oprosti se od nedůležitého."
(1) Užívaná část: Nať (Herba violae tricoloris, H. jacae, též H. trinitatis).
Účinné látky a působení: Obsahuje hlavně saponiny a silici z velké části složenou ze sloučeniny kyseliny salicylové, alkaloid violin, sliz, třísloviny, v květech flavony (violaquercitrin) a anthokyanový glykosid. Lihový výtažek je účinnější než vodný nálev. Pokud jde o saponiny, existuje velká variabilita v obsahu jedinců. Saponiny jsou zejména v kořenech. Účinné látky usnadňují odkašlávání, působí příznivě na vylučování moči a léčivě ovlivňují vyrážky, zvláště u dětí. Působí také dobře při revmatismu. Aktivují výměnu látkovou. Urychlují vylučování škodlivých látek z organismu.
Užití: Vnitřně v nálevu jako expektorans, sekretolytikum a diuretikum (2 čajové lžičky na 2 šálky vody jako denní dávka) při onemocnění cest dýchacích, při černém kašli, nemocech plicních, dále při kataru močového měchýře a při potížích s močením a rovněž k povzbuzení výměny látkové při revmatismu a dně.. Droga se užívá většinou v čajových směsích, nikoli sama. Zevně se užívá v obkladech nebo koupelích při některých kožních vyrážkách. Po velkých dávkách a dlouhodobém užití se může dostavit zvracení, průjem a svědivé kožní puchýřky.
(2) Duchovní a duševní působení bylinky (viz též odstavec o psychosomatických vztazích): "Pomáhá člověku ovinout, co dusí duši. Rovná lenost - nahradí lenost hbitostí, nenávist radostí a lež pravdou. A vše, co nepatří do duše, vymeteno bude láskou archanděla Gabriela."
Využití v léčitelství: Čištění krve, cukrovka, ledviny (revma), ekzémy, lupénka, akné, atopie. Děti jen 1/2 lžičky na 1/4 litr nálevu, dospělí celou lžičku.
(14) Symbolika bylinky (když ji nalezneš ve svém čaji, pomni, co Ti říká): "Nic není jenom bílé nebo černé, vyber si, jak chceš žít; občas v klidu bilancuj, čeho jsi dosáhl a co se ti naopak nedaří."
(2) Duchovní a duševní působení bylinky (viz též odstavec o psychosomatických vztazích): "Duši pozvedá a míří svým účinkem přímo do míst, kde je to nejvíce potřeba. Očišťuje duši a ducha. Člověk celý bez obav, emocí, vnímá vše krásné kolem sebe a děkuje za vše Bohu, i kdyby se styděl (dává odvahu). Při této bylince pochopíš, v čem chybuješ, a máš větší sílu řešit problémy všedního dne. Nic tě neodradí."
Využití v léčitelství: žloutenka, vodnatelnost.
Semeno - spolu se semenem kopru se podává kojícím ženám při nedostatečné tvorbě mléka. S odvarem z křenu působí močopudně, podporuje trávení, posiluje nervy, léčí revma, prostatu. Semena do studené vody namočit na noc, pak se ohřejí (nevaří se).
(12) Užívaná část: Drogou je především kořen (Radix apii), ale i lístky (Folium apii) a ojediněle i plody - semena (Fructus apii).
Účinné látky a působení, užití: V listech celeru se nachází 10 různých aminokyselin, dále značné množství vitamínu C a vitamíny skupiny B. Kořeny obsahují velmi složitou silici, skládající se asi z 90 komponent, dále cholin, maltózu, rafinózu, škrob a organické kyseliny. Pro plody je charakteristická silice, odlišná od kořenové, s typickou vůní. Naťovou drogu využíváme především při močových kaméncích a také jako výrazný močopudný prostředek. Kořenová droga by neměla chybět v čajích pro posílení nervové soustavy a pro uklidnění spánku. Je možné ji také použít při chorobách ledvin a při špatném trávení. Čerstvá šťáva z naťové i kořenové drogy se uplatňuje hlavně v kožním lékařství a také v revmatologii. Semeno, ale i kořen, jsou oblíbeny jako mužské afrodisiakum.
Nať se používá v množství 2 - 3 polévkové lžíce na 3/4 litru nálevu. Pije se po doušcích během dne, nejlépe z termosky. Kořenová droga se dávkuje v množství 1 čajové lžičky na 200 ml odvaru, užívá se 3x denně asi hodinu po jídle. Semeno se obyčejně práškuje, podává se na špičku kulatého nože a zapíjí asi 100 ml tekutiny (bílé víno).
Při kožních zánětech se výborně osvědčila směs 50g čerstvé mírně osolené celerové šťávy a 50g mírně ředěného jablečného octa. Podává se formou obkladů.
Při revmatických poruchách podáváme na podzim obden směs 300g mrkvové šťávy spolu s 200g šťávy z červené řepy a 100g šťávy z celeru. Podává se celkem 3 týdny. Při akutních stavech podáváme tuto směs denně, obyčejně po dobu 1 týdne. Výrazných úspěchů se dosáhlo v těchto indikacích zejména ve spojení s léčebnou hladovkou nebo alespoň přísným půstem.
Zajímavým receptem je postup pro odstranění rudých skvrn na obličeji včetně nosu: 2 polévkové lžíce jemně utřené celerové hlízy zalijeme skleničkou studené vody a necháme přejít varem. Pak necháme asi 15 minut vyluhovat a přes jemný filtr procedíme. Ráno a večer, vždy po umytí obličeje, ošetřujeme rudá místa vatičkou namočenou v odvaru.
Pro odstranění lupů z vlasového porostu doporučujeme starý a osvědčený recept: pokrájíme několik stvolů celerové natě a povaříme za mírného varu 15 minut ve 3 litrech vody. Pak tímto odvarem dobře opláchneme vlasy a pokožku hlavy. Můžeme provádět 2x týdně, což obyčejně stačí.
Pro odstranění ledvinových kamenů pijeme denně najednou 1 sklenici čerstvé celerové šťávy, nejlépe kolem 17 hodiny. Už po 14 dnech bývají znát léčebné účinky, ovšem je třeba dávat pozor na uvedené kontraindikace.
Proti revmatismu se používají celerová semena. Čajová lžička semen se přelije skleničkou vařící vody a nechá 5 - 10 minut vyluhovat. Pak se zcedí a pije 2 - 3x denně, vždy mezi jídlem. Můžeme přidat i trochu medu.
Čerstvý, pomačkaný celerový list se dá použít pro snížení a odstranění bolestivosti u krevních podlitin. Před přiložením na podlitinu doporučujeme list spařit vařící vodou.
Kontraindikace, možné vedlejší účinky: Celerová droga by se neměla podávat déle než 6 týdnů. Listovou a kořenovou drogu ale můžeme přidávat do kombinací nervových a urologických čajů bez omezení. V urologické aplikaci působí droga lépe na muže než na ženy. Jedinou kontraindikací jsou těžší poruchy ledvin, zejména akutní záněty.
(1) Užívaná část: Nať (Herba artemisiae).
Účinné látky a působení: Obsahuje hlavně silici (až 0,2%) s hlavní složkou cineolem a thujonem, hořčinu, inulin, a cholin. Od pelyňku se liší menším obsahem hořčin a hlavně tím, že silice černobýlu je méně škodlivá. Kvetoucí nať je na účinné látky bohatší než nekvetoucí.. Obě složky podporují trávící činnost tím, že provokují sekreci žaludečních šťáv. Při delším užívání jsou nebezpečné a škodí nervové soustavě. Otrava se projevuje poklesem krevního tlaku, zpomalením a poruchou srdečního rytmu.
Užití: Jako digestivum vnitřně v nálevu (1 - 2 čajové lžičky, tj. 4,5g řezané drogy na 1/2 litru vody a osladit medem) při nechutenství, hypoacidní gastritidě, dyspepsiích, žaludečních křečích apod. Také proti střevním parazitům.
Poznámka: Ojediněle se dřív užíval také kořen černobýlu, který se sbíral na jaře nebo na podzim. Obsahuje silici a třísloviny. Droga se užívala rovněž k tišení bolesti.
Natě se často používá v domácnostech jako masového koření. Jen ojediněle se dává do polévek. Pelyněk černobýl patří svou chutí a hořkostí k našim nejsilnějším aromatickým kořením.
Příbuzným druhem je pelyněk ladní (Artemisia campestris L.), ten je bez pachu, bez chuti a je neúčinný.
(1) Užívaná část: Nať (Herba absinthii).
Účinné látky a působení: Obsahuje hlavně silici (až 2%) s hlavní složkou thujonem a azulenem, fytoncidní látky a glykosidní hořčiny absinthin a anabsinthin, které spolu se silicí jsou příčinou pelyňkové hořké chuti. Obsah silici značně kolísá podle počasí. Nejvyšší je v době zralosti. Obě hlavní složky působí zvýšené vylučování trávících šťáv. Thujon je ve větších dávkách jedovatý a vyvolává závratě, křeče a opojné stavy. Překrvuje žaludeční sliznici. Nadměrné a trvalé užívání pelyňku (stejně i likéru absintu) může vést ke klinickým poruchám čití i vědomí.
Užití: Vnitřně v nálevu jako stomachikum, spasmolytikum a desinficiens (1 - 2 čajové lžičky řezané drogy na šálek vody) nebo v prášku (3x denně 1g) při nechutenství, střevních kolikách, při nedostatku žaludečních kyselin, žlučníkových kolikách a také proti hlístům. V těhotenství je nutno pelyňku se vůbec vystříhat nebo se může užívat jen s největší opatrností!
Poznámka: Z natě se získává silice. Pelyněk je obvyklou součástí hořkých likérových směsí a vermutu. Používá se také jako koření.
(2) Duchovní a duševní působení bylinky (viz též odstavec o psychosomatických vztazích): "Co vás tíží na duši a stále se k tomu vracíte, to bylinka tato duchovně očišťuje. Pozvedá ducha, ruší napojení a prokletí, chrání dům proti zlému duchu a myšlenkám vyslaným na rodinu. Harmonie a klid zavládne v duši."
Využití v léčitelství: Nechutenství, nadýmání, střevní kolika, průjem.
Doplnění energie - moxování: Položíme na pupek gázu, na ní nasypeme sůl, na to stočíme kousek pelyňku, ten necháme vyhořet (dokud to nesnesitelně nepálí). 2x týdně.
(14) Symbolika bylinky (když ji nalezneš ve svém čaji, pomni, co Ti říká): "Obavami, přílišnou odevzdaností, ale i pomluvou škodíš hlavně sám sobě; až dopiješ pohár hořkého čaje, buď důvěřivější a mírný."
(1) Užívaná část: Kořen (Radix althaeae), list (Folium althaeae), květ (Flos althaeae).
Účinné látky a působení: Všechny části obsahují slizové látky (kořen 35%), kořen také 10% cukru a list třísloviny. Sliz se nejvýhodněji získá macerací asi 6 hodin studenou vodou, ve které se dobře rozpouští. Při použití horké vody nastává obyčejně také zeslizovatění škrobu a konečný produkt je nekvalitní. Sliz ulehčuje odkašlávání, mírní dráždění sliznice a překrývá chuť nepříjemných léčiv. Užívá se v kombinaci s jinými látkami jako prostředek doplňující expektorační efekt.
Užití: Vnitřně v nálevu jako mucilaginosum (1 čajová lžička řezaného kořene, listů nebo květů na šálek vody) jako prostředek podpůrný při zánětech sliznice dýchacích orgánů, například při kašli, černém kašli, kataru cest dýchacích a bronchiálním astmatu. Dále při zánětlivých onemocněních močových cest a při průjmu, zejména při těžkých průjmech dětí. Zevně ke kloktání při zánětech mandlí a dutiny ústní.
(12) Užívaná část: List (Folium rosmarini).
Účinné látky a působení, užití: Rozmarýn poskytuje siličnou drogu s poměrně vysokým obsahem flavonoidů, s tříslovinami, organickými kyselinami a malým množstvím alkaloidů. Dále nacházíme sloučeniny triterpenové, kyselý saponin, málo známé hořčiny a komplex fytoncidně působících látek. Jarní a podzimní silice má jinou optickou otáčivost, jiné složení a také poněkud jiný terapeutický význam. Silice rostlin ze slunné Jugoslávie má opět jiné složení oproti našim tuzemským výpěstkům, takže obsahové složení rozmarýnu je velmi proměnlivé.
Droga zlepšuje prokrvení trávícího traktu, zlepšuje tvorbu trávících fermentů i žluči. Je proto vhodným léčivem dyspeptických stavů s nadýmáním, při nedostatečné tvorbě nebo transportu žluči a vůbec při špatném trávení a bolestech v trávícím ústrojí. Celkové zlepšení psychické a fyzické kondice lze přičíst tomu, že droga vhodně odstraňuje pocit fyzické, ale především psychogenně podmíněné únavy a vyčerpanosti. Působí též močopudně, jako mírné kardiotonikum, zvyšuje chorobně snížený krevní tlak. Zlepšuje prokrvení malé pánve, což napomáhá k otěhotnění. Při zevní aplikaci dochází k rychlému ústupu bolestivosti v revmatických kloubech. Působivá je i při neuralgiích. Výhodou rozmarýnových mastí je jejich příznivé působení na hlouběji uložené tkáně, tuto vlastnost však může do značné míry ovlivnit masťový základ. Rozmarýnová silice je také výborným prostředkem v aromaterapii, dále se užívá formou koupelí a vonných mazání.
Recept na Kneippovu rozmarýnovou mast: olei rosmarini (rozmarýnové silice) 8g, camphorae (kafru) 4g, mentholi (mentolu) 4g, adipis lanae (tuku z ovčí vlny) q.s. ad 100g. Mast připraví v lékárně a používá se k masážím a ke vtírání.
Při senné rýmě zvyšuje obranyschopnost těla, zvláště spolu s yzopem. Především jsou vhodné inhalace: 10 gramů rozmarýnu vložíme do 1 litru studené vody, přivedeme k varu, odstavíme a necháme 10 minut vyluhovat. Inhaluje se několikrát denně, ale doporučujeme přitom i napařování hlavy. Při bronchitidě je velmi účinné napařování hlavy rozmarýnem.
Na pročišťování pokožky při nečisté pleti je nejlepší dešťová voda s rozmarýnem a pomerančovými slupkami: 1/4 litru dešťové vody s 1 polévkovou lžící nakrájeného rozmarýnu a kůru z 1 pomeranče necháme pomalu projít varem a potom přikryté 10 minut vařit. Přecedíme a skladujeme v chladnu.
Kontraindikace, možné vedlejší účinky, možné kombinace s jinými drogami: Droga je velmi vhodná pro samostatné podávání i pro kombinaci do směsí. Protože patří k prudčeji působícím, musíme s ní zacházet opatrně. Je kontraindikovaná v těhotenství a v laktaci a nedoporučujeme ji ani osobám, , které prodělaly zánětlivé onemocnění jater nebo ledvin. Z vhodných drog ke kombinaci: meduňka, máta, routa, hloh, řebříček, měsíček, jablečník.
(12) Užívaná část: Rýžový škrob (Amylum oryzae). Neloupaná rýže (Natural) může být významnou složkou léčebné výživy.
Účinné látky a působení, užití: Hlavní účinnou složkou jsou polysacharidy. Rýže sama obsahuje vitamíny skupiny B a dlouhou řadu mikroelementů, především fosfor, draslík a hořčík, ale i malé množství selenu. Neloupaná rýže při pravidelné konzumaci mírně snižuje krevní tlak, ale pouze u hypertoniků. Stabilizuje krevní cukr, a je proto velmi vhodnou potravinou pro diabetiky. Snižuje obsah cholesterolu v krvi. Působí profylakticky, ale i léčebně proti kalciovým ledvinným kaménkům. K tomuto účelu se uvaří 10g rýže a konzumuje 2 x denně. Rýže obsahuje blokátory enzymu proteázy, což má způsobovat, že národy, které konzumují hodně rýže, mají výrazně menší výskyt nádorového onemocnění střev a konečníku.
Při pravidelné konzumaci rýže se zlepšuje stav nemocných trpících lupénkou. Osolený odvar z loupané rýže staví průjem a je vhodný při kataru žaludku a střev, kdy se podává jednak ústy, ale i formou léčebného klyzmatu. Tento odvar působí léčebně také při vysokých teplotách a nejrůznějších tělesných zánětech.
Škrob vykazuje mimořádný ochranný vliv na sliznice trávícího ústrojí. Kromě toho ovlivňuje transport léčivých látek v trávícím systému a jejich rovnoměrné vstřebávání. Při zevní aplikaci dominuje schopnost škrobu absorbovat vodu a kožní maz, čímž zmírňuje dráždivost pokožky a zlepšuje její vysušování.
Při proktokolitidě, při ulcerózní kolitidě i při některých formách Crohnovy choroby se osvědčilo podávání rýžového škrobu formou škrobového mazu, podávaného per rectum, tedy jako léčebné klyzma. Připravíme řídký škrobový maz, na jehož přípravu nepoužijeme čistou vodu, nýbrž léčivý čaj, zhotovený buď z trojkombinace nať řepíku, nať tymiánu a list pravého zeleného čaje, nebo z trojkombinace květ měsíčku, list šalvěje, nať třezalky. Aplikuje 200 ml mazu po předchozím očistném klyzmatu, v akutním stavu třeba až 3x denně, při chronickém průběhu postačí jednou denně až obden. Důležitá je momentální osobní snášenlivost klyzmatu, protože v některých případech jeho nesnášenlivosti se může stav zhoršit.
Na trhu je v současné době běžně rýžový chlebíček Racio, který může být použit při aplikaci léčebné výživy rýží.
(1) Užívaná část: Nať (Herba agrimoniae).
Účinné látky a působení: Nať obsahuje hlavně třísloviny (v listech až 5 %), silici, dosud neprozkoumanou hořčinu, flavonová barviva a fytoncidní látky, které působí na různé kmeny mykobakterií, a v popelu kyselinu křemičitou. Účinkuje svíravě, protizánětlivě, desinfekčně a proti průjmům. Zvyšuje sekreci a vylučování žluči a má i diuretické účinky.
Užití: Vnitřně jako stomachikum a cholagogum v prášku (2 - 4 g denně) nebo v nálevu (1 čajová lžička rozřezané natě na šálek vroucí vody, třikrát denně půl hodiny před jídlem). Používá se jako podpůrný prostředek při různých nemocech jaterních, žloutence a nemocech žlučových cest, při poruchách trávení a látkové výměny, při průjmech a střevní nečinnosti. Zevně se užívá jako adstringens při silné rýmě k výplachu nosu, ke kloktání při zánětlivých procesech dutiny ústní, při zánětech mandlí, k obkladům při kožních odřeninách a jako přísada do koupele při kožních nemocech. K zevnímu použití je možno aplikovat čerstvou rozdrcenou nať, ovšem po předchozím řádném očištění.
(2) Duchovní a duševní působení bylinky (viz též odstavec o psychosomatických vztazích): "Léčí pocit nechtění sebe sama, odmítání všeho, co říkají druzí na mne, léčí bolest duše, uhranutí, nechuť žít a sobeckost."
Užití v léčitelství: Játra, žlučník, ledviny, látková výměna, průjem, revma, imunita (alergie), kloktadlo, koupele oteklých kloubů, špatně se hojící rány, akné.
Čaj s řepíkem na ledviny - k pití celoročně, obzvláště se hodí pro jarní pitné kúry: jahoda + malina + ostružina + řepík, vše stejným dílem, příprava viz obecné poznámky.
(14) Symbolika bylinky (když ji nalezneš ve svém čaji, pomni, co Ti říká): "V pochopení přínosu okamžiku skrývá se naděje; konej tak, abys neměl nepřátel, chápej a služ."
(1) Užívaná část: Kořen (Radix taraxaci), někdy list nebo nať (Folium taraxaci, Radix taraxaci cum herba).
Účinné látky a působení: Obsahuje hořčinu taraxacin, taraxasterin, fytosteroly, homotaraxasterol, soli sodíku, drasla, manganu, kyseliny křemičité, síry a fosforu, tříslovinu, inulin, látky s fytoncidním působením. Rovněž vitamíny A, B, C, D. Obsah inulinu silně kolísá, nejvyšší je na podzim. Obsah taraxacinu stoupá v červenci a srpnu. Chemicky a farmakologicky je droga dosud málo prošetřená.
Povzbuzuje trávící orgány a podporuje sekreci trávících šťav. Má účinek choleretický a diuretický, poněvadž obsahuje enzymaticky působící látky, které příznivě ovlivňují činnost jater a ledvin. Působí také na tvorbu žaludečních kyselin.
Užití: Jako choleretikum, diuretikum a amarum v nálevu (2 čajové lžičky řezané drogy na šálek vody) při špatné kontrakční a vyprazdňovací funkci žlučníku, žaludku, při zánětech močových cest a ledvinových kaméncích. Jako amarum při zánětu žaludeční sliznice s nedostatečnou tvorbou kyselin. Někdy se užívá šťáva z čerstvého kořenu. Pro velký obsah inulinu se doporučuje užívat čaj při cukrovce a čerstvé listy jako zeleninu při chorobách výměny látkové. Užívání kořenu při cukrovce má význam pouze podpůrný.
Poznámka: Z mladých, šťavnatých listů se upravuje, zejména ve Francii, jarní salát (bez octa).
(2) Duchovní a duševní působení bylinky (viz též odstavec o psychosomatických vztazích): "Vymetá z duše chlad, otevírá brány andělům, kteří čistí tělo a hlavně krev. Rozněcuje lásku k Bohu."
Užití v léčitelství: Snižuje cukr (+ borůvka, fazol), působí na leukémii (+ ostropestřec, benedikt). Pozor! U akutní leukémie raději ne byliny! (Ev. samotná smetánka jako doplněk léčby může čistit krev.) Kořen pampelišky: cukrovka, ekzémy, játra, slezina, kyselost žaludku, zácpa.
(7) P. J. D´Adamo doporučuje věnovat pampelišce zvláštní pozornost pro její příznivé účinky lidem krevní skupiny 0.
(14) Symbolika bylinky (když ji nalezneš ve svém čaji, pomni, co Ti říká): "Pohodu žlutě rozzářené louky nalezni i ve svém životě, odděl důležité od nepodstatného, nenes víc, než máš nésti."
(1) Užívaná část: Celé šípky (Fructus cynosbati cum semine, Fructus cynorrhodi, Fructus rosae).
Účinné látky a působení: Obsahuje hlavně vitamín C. Začerstva asi 0,5 - 1,7 mg%, suché asi 10 - 20 mg%. Z dalších látek hlavně karoten a vitamín B, 2 - 2,7% třísloviny, kyselinu citrónovou a jablečnou, 30% cukrů a mnoho slizových látek. Účinné látky šípků příznivě působí při jarní únavě a krvácivých stavech a zvyšují odolnost proti některým infekčním onemocněním, např. chřipce.
Užití: Jako roborans, mírné adstringens a diuretikum vnitřně (2 čajové lžičky rozmělněných plodů na 1/2 litru vody se asi 30 minut mírně vaří, odvar se nechá 15 - 30 minut stát a hned se pije - pozn.: louhovat přes plátýnko), jako posilující prostředek, který zároveň snižuje pohotovost ke krvácení. Je také účinný při zánětu horních a dolních cest močových. Čaj připravovaný z jader se nejčastěji užívá jako diuretikum. Je znám též jeho účinek proti zácpě. Šípky jsou kedním z nejbohatších zdrojů vitamínu C.
Poznámka: Obsah vitamínu C stoupá až do počátku zralosti, kdy jsou plody plně vybarvené a tvrdé. V době plné zralosti začne klesat a neustále se snižuje. kolísá také podle počasí a podle stanoviště. Při odborném sušení je možno značnou část vitaminózního obsahu zachovat. U předčasně natrhaných šípků - i když zdánlivě dozrávají - obsah vitamínu C nestoupá, ale klesá jako při skladování, při kterém za rok klesne obsah vitamínu asi o 50%. Užívají se buď celé šípky nebo šípky půlené a zbavené "semen" (nažek). Při odstraňování semen působí chloupky svědění kůže, jemuž můžeme předejít potřeme-li si občas ruce pálenou magnézií. čaj z drcených šípků nebo ze semen, v němž je mnoho chloupků, se musí cedit hustým plátnem.
(14) Symbolika bylinky (když ji nalezneš ve svém čaji, pomni, co Ti říká): "Nevzdávej své úsilí po prvním neúspěchu, naděje nikdy neumírá a láska někdy bolí; vytrvej v jejich službách."
(1) Užívaná část: Květ (Flos filipendulae ulmariae, Flos spirae) nebo nať (Herba filipendulae ulmariae).
Účinné látky a působení: Všechny části rostliny, zvláště pak nať a květy, obsahují glykosid gaultherin a spirein, flavony a silici (květy asi 0,2%). Silice obsahuje salicylaldehyd a vonný metylsalicylát. Gaultherin se štěpí v salicylovou sloučeninu. Obsahové látky mají účinek slabě diuretický a rovněž diaforetický. Mají vliv na snížení horečky.
Užití: Vnitřně v nálevu jako antipyretikum a antirevmatikum (1 čajová lžička květů na šálek vroucí vody, 2 - 3 šálky denně) při horečnatých onemocněních z nachlazení, např. při chřipce, dále při dně a revmatismu, jako prostředek diuretický při nemocech močového měchýře a ledvin, při poruchách výměny látkové. Rostlina se často označuje jako rostlinný salicylát, stejně jako vrba bílá. Léčebný účinek závisí na obsahu salicylových sloučenin. Dnes se užívá celkem ojediněle, poněvadž drogu nahrazujeme prostředky umělými.
(2) Duchovní a duševní působení bylinky (viz též odstavec o psychosomatických vztazích): "Otevírá člověku duchovní kanál a vše, co bylo zaneseno myšlením negativním, může být očištěno za pomoci zpovědi. Utužuje vztahy k lidem a k Bohu ukazuje cestu. Jdi člověče a klaň se Bohu za všechny dary přírody."
Užití v léčitelství: Má schopnost ničit virus vztekliny (Pozor! Vzteklinu ale nikdy neléčíme tužebníkem, ta se zásadně léčí v nemocnici, nemá cenu se o byliny v tomto případě ani pokoušet, to je jen životu nebezpečná chyba a ztráta času! Pozn. Honza.), antibakteriální účinky - Stafylokokus aureus (zlatý stafylokok), Escherichia coli (léčbu těchto infekcí také vždy svěříme antibiotikům, bylinku lze použít po nich. Pozn. Honza.). Proti horečce, průjmu, vysokému tlaku, křečím, choroby ledvin, revma, dna, zlepšuje látkovou výměnu. Omývání odvarem z květů působí proti padání vlasů.
Ledvinový odvar: tužebník, rdesno ptačí - nať, kokoška - nať po 1 lžíci. 1 kávovou lžičku směsi necháme přejít varem, louhujeme 15 minut. Maximálně 2 hrnky denně.
(14) Symbolika bylinky (když ji nalezneš ve svém čaji, pomni, co Ti říká): "Spěchals, přehlížels, nevnímals, proto prosím, stůj, aby se minulost již neopakovala, aby sis znovu nešlapal po štěstí."
(1) Užívaná část: Nať, někdy i květ (Herba callunae, Flos callunae, Flos ericae).
Účinné látky a působení: Obsahuje hlavně flavonový glykosid quercitrin, myricitrin, tříslovinu (7%), hodně kyseliny křemičité, saponin, slizy, pravděpodobně alkaloid erikodinin a jiné látky. Dříve uváděný arbutin se moderními metodami nepodařilo prokázat. V poslední době se výzkumu vřesu věnuje zvláštní pozornost. Droga působí protizánětlivě (hlavně v oblasti močových cest), svíravě, diureticky a diaforeticky. Diuretický účinek lze vysvětlit obsahem flavonů.
Užití: Vnitřně v nálevu jako desinficiens močových cest, jako adstringens, jako mírné antiseptikum, diuretikum a diaforetikum (3 čaj. lžičky řezané drogy na 2 šálky vody, pít obden) při zánětech močového měchýře ve spojení se zvětšením prostaty a při chorobách ledvin; také při revmatismu a kloubových bolestech. Napomáhá výměně látkové. Obvykle se podává ve směsích např. s řepíkem, šalvějí, přesličkou apod.
Poznámka: Z natě nebo květu je možno připravovat jarní čajový nápoj. Čaj má příjemnou chuť a lehce načervenalou barvu.
(14) Symbolika bylinky (když ji nalezneš ve svém čaji, pomni, co Ti říká): "Křehkost a krása bylin nechť tě inspiruje, ne silou, ale láskou dosahuj potřebného a nacházej opravdové přátele."
(1) Užívaná část: Nať (Herba centaurii).
Účinné látky a působení: Obsahuje hlavně glykosidické hořčiny, především glykosid gentiopikrin, alkaloid erytricin, žluté flavonové barvivo centaurein silici a jiné látky. Hořčiny povzbuzují vylučování trávících šťáv a vyvolávají chuť k jídlu. V lidovém léčitelství oblíbený hořký čaj se připravuje z jedné části skořice, jedné části máty a dvou částí zeměžluči.
Užití: Vnitřně v nálevu jako amarum a digestivum (1 čajová lžička řezané drogy na 2 šálky neslazeného nebo oslazeného nálevu denně; pije se půl hodiny až hodinu před jídlem). Užívá se při nechutenství, žaludeční slabosti, při příznacích špatného trávení a nedostatku kyseliny solné v žaludeční šťávě, dále při onemocnění jater se sníženým vylučováním žluči a jako pomocný lék při cukrovce. Dobře slouží jako posilující prostředek při celkové slabosti a v rekonvalescenci. Podává se obvykle častěji nebo ve větším množství, poněvadž má nižší číslo hořkosti než nálev z kořene hořce žlutého. Větší dávky mohou u dětí způsobit křeče a zvracení.
(2) Duchovní a duševní působení bylinky (viz též odstavec o psychosomatických vztazích): "Ruší napojení, dává prohlédnutí ve věcech víry, odpuštění, žárlivosti."
Užití v léčitelství: Nechutenství, plynatost, zácpa, chudokrevnost, látková výměna, játra, zažívací poruchy.
(14) Symbolika bylinky (když ji nalezneš ve svém čaji, pomni, co Ti říká): "Abys duchovně vyrostl a měl život šťastný, přijmi a v dobrotivém srdci spal utrpení světa, srovnej své emoce, miluj vše vůkol."
