Odolnost ke stresu

     Zvládání stresu u lidí lze charakterizovat několika stupni podle aktivity jejich přístupu: od rezignace (zcela pasívní, trpná odevzdanost bez tvořivého řešení situace) přes akceptaci (přijetí skutečnosti "tak jak je"; lze ji i odmítnout - neakceptace - či přijmout nesprávně - malakceptace), akomodaci (podrobení se novým požadavkům), adaptaci (přizpůsobení se novým podmínkám s vyšší mírou aktivity než u akomodace), kompenzaci, adjustaci až po zvládání (coping). Toto je vrcholný termín v oblasti boje se stresem a vyjadřuje i nejvyšší míru tvořivé aktivity v nejkritičtější situaci. Člověk je zde prvořadým aktérem, využívá vlastních pokusů a samozřejmě i pomoc ostatních.
     Byl zjištěn úzký vztah mezi možností ovládat vstupní informační tok a vlastní chování v zátěžových situacích, možností anticipace řešení problémů a mezi úspěchem při jejich zvládání. Naopak vyšší míra momentální úzkosti - anxiety (zde nejde o úzkostnost jako rys osobnosti) vede k používání nezralých forem obranných mechanismů a omezuje schopnost stresovou situaci řešit.
     Kladné charakteristiky lidí, kteří úspěšně těžké životní situace zvládají, se popisují takto:
  1. Kladný příklon k životu - jde o tendenci k aktivnímu přijetí toho, co člověk dělá a s čím se setkává, s citlivostí k otázkám smyslu života. Takoví lidé jsou vyzrálými osobami, silnými a odolnými k desintegraci osobnosti a odpadnutí od smysluplnosti.
         Testování této vlastnosti se provádí pomocí Alienation Test (Kobasa, Maddi, Kahn,1982).
  2. Tendence ovládat běh dění, tj. tendence "jednat a cítit z pozice člověka, který tváří v tvář nepředvídaným nepředvídatelným životním událostem není v jejich vleku, ale ovládá je". Nejde přitom o pojetí 100% vlády nad okolnostmi jako spíše o subjektivní vidění sebe sama. Pro člověka je důležitý široký a variabilní repertoár způsobů reakce, ne pouhé rigidní používání relativně stereotypních postupů "za každou cenu".
         Diagnostickým testem této osobnostní charakteristiky je LOC, tj. Locus of Control (Rotter, Sieman, Liverant, 1962), nebo lze užít "Škálu bezmoci" (Powerlessness, Maddi et al., 1979).
  3. Tendence přijímat těžkosti jako výzvy k řešení životních úkolů. Výkladem této charakteristiky je "tendence pokládat změnu za přirozenou vlastnost normálního života", postoj, který nepočítá s tím, že se nebude nic dít, ale naopak s tím, že se něco neočekávaného dít bude a že to bude výzva (challenge) k tomu, aby to člověk zvládl. Zátěž je potom příležitost k růstu a zrání osobnosti.
         K diagnostice pro tuto charakteristiku se ukázala být nejvhodnější "Škála bezpečí" z CLGE (California Life Goals Evaluation Schedule).
     Výše uvedené tři charakteristiky se integrují v jeden organický celek, v tzv. "pevnost" ("hardiness" - nezdolnost).
     Zajímavá je korelace vyšší hodnoty "pevnosti" u lidí nejen s lepším zvládáním životních těžkostí, ale též s nižší nemocností.