Domácí lékař: Herbář - 1.část, 2.část, 3.část | Rejstřík bylin | Herbář - literatura a odkazy
Recepty | Články, zajímavosti | Léčba bylinami obecně | Užívání homeopatik | Recepty - literatura a odkazy | Rejstřík nemocí



Herbář


BRUSNICE BRUSINKA, Vaccinium vitis-idaea L.
     (Brusnica pravá)

(1)  Užívaná část: List (Folium vitis idaeae)
     Účinné látky a působení: Má téměř stejné účinné látky jako listy medvědice, také jejich působení je stejné (desinfekční). Vzhledem k menšímu obsahu tříslovin nemívají nepříjemný stavící účinek. Obsahuje 5-7% arbutinu, tedy asi polovinu účinných látek medvědice. Dávky nutno zdvojnásobit, abychom dosáhli stejného desinfekčního účinku.
     Užití: Jako adstringens, obstipans a pomocně jako antidiabetikum. Vnitřně v nálevu (1-3 polévkové lžíce řezané drogy na 1/2 litru vody denně) jako listy medvědicové. Slouží hlavně při zánětech horních a dolních močových cest a při zánětech žlučových cest. Pomocně se užívá při diabetu.
     Poznámka: Listy brusinky tedy nejsou plnohodnotnou paralelní drogou s listem medvědice, u nás velmi vzácné. Ojediněle se sbírá brusinkový květ, který se při normální teplotě opatrně suší. Obsahuje malé množství volného hydrochinonu. Lidově se používá při revmatických onemocněních. Připravuje se z něho rovněž nálev. Listy brusinkové nesbíráme sdrhováním, poněvadž se přitom celá rostlina snadno vytrhává ze země, ale otrháváním, abychom trsy neporušili.Ke stejným účelům se lidově užívá také listů a plodů klikvy žoraviny (Vaccinium oxycoccos L.), keříku rostoucího na rašelinách a vrchovištích. Klikva má plod o něco větší, listy špičatě vejčité. V mnohých krajích se používají plody tehdy, jsou-li zmrzlé, a to sušené nebo zavařené s cukrem jako brusinky. Listů se užívá jako náhražky čaje. Plod obsahuje arbutin, kyselinu benzoovou, citrónovou, cukry, erikolin, glykosid vakciniin, pektin aj. Nálev z listů slouží jako adstringens.

HLOH OBECNÝ, Crataegus laevigata (Poir.) D.C.
HLOH OSTROTRNNÝ, Crataegus oxyacantha L.
HLOH JEDOSEMENNÝ
     (Hloh obyčajný)

(1)  Užívaná část: květ, list s květem, ojediněle list, plod (Flos crataegi, Folium crataegi cum flore, Folium crataegi, Fructus crataegi). Lékové formy se často připravují z čerstvých rostlinných částí. Nejúčinnější částí hlohu je květ, nejúčinnější lékovou formou je tinktura.
     Účinné látky a působení: Až doposud byly objeveny hlavně flavony, aminopuriny (adenin, adenosin a guanin), krategolaktony a deriváty triterpenové (kyselina ursolová, oleanolová a krategová). Obsah flavonů kolísá mezi 100% až několika %. Kyseliny triterpenové mají vliv na rozšiřování koronárních tepen, ovlivňují příznivě koronární průtok, posilují srdeční sval, jsou dobrým srdečním tonikem s velkou terapeutickou šíří. Puriny regulují krevní oběh. Droga má uklidňující účinek a snižuje krevní tlak. Účinek se dostaví podelším užívání.
     Užití: Jako antisklerotikum, hypotonikum a sedativum vnitřně ve formě nálevu (2 čajové lžičky řezaných drog na šálek vody, 2-3 šálky denně), nejčastěji však ve formě tinktury (20 - 25 kapek ve vodě 3x denně) jako sílící prostředek při srdečních potížích nervového původu, při bušení srdce, těžkém dechu, při bolestech u srdce, nespavosti, zvýšené dráždivosti, při zvýšeném krevním tlaku a při obtížích provázejících klimakterium. - S dobrým léčebným účinkem podáváme nálev z hlohu u lehčích forem koronární nedostatečnosti, u poruch srdečního svalu po infekčních chorobách, u poruch ze špatného prokrvení mozku apod.
     Poznámka (Honza): Chtěl bych upozornit, že zvlášť u onemocnění srdce je důležité u všech potíží (angina pectoris, dušnost, srdeční slabost, bušení srdce atd.) na prvním místě vyšetření lékařem, bylinky budeme používat až v následné doplňkové péči.

(12) Hloh je vhodným léčivem zejména pro starší lidi. Jeho podávání má také vliv při otocích jak srdečního, tak ledvinového původu. Zklidňuje srdeční neurózu, tlumí i harmonizuje srdeční arytmie. Léčí i některé typy závratí. Je vhodné jej použít při léčbě následků po infarktu myokardu a v prevenci ischemické choroby srdeční. V některých případech až nečekaně důrazně tlumí klimakterické potíže.

LICHOŘEŠNICE VĚTŠÍ, Tropaeolum majus L.
     (Kapucínka väčšia)

(1)  Užívaná část: Čerstvá šťáva, čerstvá semena (i sušená), květy a listy (Semen, Flos, Herba tropaeoli majoris)
     Účinné látky a působení: Rostlina obsahuje glykosid glukotropeolin, který se štěpí enzymem myrosinem v silici se 76-90% benzylisothiokyanátu, glukózu a kyselý síran draselný. Vylučuje se močí a působí hlavně bakteriostaticky na stafylokoky, Proteus vulgaris, streptokoky a salmonely. Isothiokyanatan benzylnatý se řadí mezi antibiotika rostlinného původu. Antibiotické substance se začnou vylučovat močí už za 2-3 hodiny a vylučování dostoupí maxima za 4-10 hodin. Částečně se také vylučují i plícemi a tím příznivě ovlivňují infekční afekce dýchacích cest.
     Užití: Jako desinficiens močových cest vnitřně 30g vylisovaná šťávy nebo 40-50g salátu z rostliny. Užívá se při zánětech horních cest dýchacích a chronických zánětech plic, dále při akutních a chronických zánětech močových cest vyvolaných hlavně smíšenou infekcí.

(12) Dříve byla lichořešnice oblíbeným prostředkem proti vypadávání vlasů a pro podporu růstu vlasů. Vyrábělo se z ní totiž vlasové tonikum, které můžeme i nyní velice vřele doporučit.

MALINÍK OBECNÝ, Rubus idaeus L.
     (Ostružina malina)

(1)  Užívaná část: List (Folium rubi idaei), plod (Fructus rubi idaei).
     Účinné látky a působení: Listy obsahují třísloviny, stopy silice, kyselinu jablečnou, vinnou, citrónovou, mravenčí a salicylovou, glykosidy (bioflavonoidy) a poměrně dost vitamínu C (plody mimo jiné i stopy vitamínu B).
     Užití: Jako adstringens, mírné diuretikum a mírné cholagogum. Vodný nálev obsahuje látky stimulující hladké svalstvo a látky působící spasmolyticky. V terapii se malinové listy užívají zřídka, ale jsou obsaženy ve směsích, kde tvoří velmi oblíbenou součást pochutinových čajů.

(14) Symbolika bylinky (když ji nalezneš ve svém čaji, pomni, co Ti říká):
     "Pusu od ucha k uchu měj, ke všemu s účastí se znej; nepřemýšlej, máš-li pomoci, pomáhej."

OMAN PRAVÝ, Inula helenium L.
     (Oman pravý)

(1)  Užívaná část: Oddenek s kořeny (Radix helenii, Radix inulae).
     Účinné látky a působení: Obsahuje hlavně silici (až 3%) s hlavními účinnými složkami alantolaktonem, isoalantolaktonem a dihydroalantolaktonem, něco azulenu, heleninu, něco hořčin a v oddenku na podzim 40-50% inulinu, který se snadno štěpí. Oman obsahuje také fytoncidní látky. Rozpouští hlen a usnadňuje odkašlávání, působí povzbudivě na trávení a jako anthelmintikum. Větší dávky dráždí k dávení. Protihlístový účinek alantolaktonu, respektive preparátu heleninu, je podstatně silnější než santoninu. Jedovatost naproti tomu je menší. Také nadzemní části rostliny mají značný protihlístový účinek. Heleninu (dipalmitinesteru xantoxylu), karotenoidního barviva květů, se užívá proti adaptačním poruchám zrakovým.
     Užití: Vnitřně jako expektorans, sekretolytikum, anthelmintikum a desinficiens v nálevu (1 - 2 kávové lžičky řezané drogy na půl litru vody) nebo v prášku (2 - 3x denně na špičku nože) při zánětu průdušek se silným zahleněním, při kašli, k povzbuzení chuti k jídlu a výměny látkové. Zevně proti kožním vyrážkám a špatně se hojícím a mokvavým ranám.

(2)  Duchovní a duševní působení bylinky (viz též odstavec o psychosomatických vztazích):
     "Učí duši pokoře a odevzdání se do rukou Božích. Spojuje rozloučené, zaceluje rány duše s pomocí Ducha svatého. A odevzdání se je lékem největším. Co trápí duši déle, to se očistí koupelí i čajem. Věř a uzdravena bude i tvá duše a potom jen chval Pána."
     Využití v léčitelství: Dušnost, kašel, zánět průdušek, nechutenství, zažívací poruchy, žaludeční vředy, žaludeční katar, žlučové kameny, po žloutence, při cukrovce, bolesti zubů, kloktadlo, dobře působí na močové cesty, poruchy jater. Příprava: odvar (1 čajovou lžičku vařit 1/4 hodiny ve 1/4 litru vody 5 minut, potom louhovat 15 minut).

OSTRUŽINÍK KŘOVITÝ, Rubus fructicosus (L.) spec. coll.
     (Ostružina krovitá, černicová)

(1)  Užívaná část: List (Folium rubi fructicosi).
     Účinné látky a působení: Listy obsahují hlavně tříslovinu, dále flavon, stopy silice a organické kyseliny. Působí mírně svíravě, protizánětlivě a proti průjmům.
     Užití: Jako adstringens a roborans vnitřně v nálevu (2 čajové lžičky řezaného listu na šálek vody, 2 - 3 šálky denně) hlavně proti průjmu, při střevním kataru, žaludečních obtížích akutních i chronických a také jako prostředek proti kašli. Zevně jako kloktadlo při zánětech dutiny ústní a k přípravě koupelí při kožních nemocech a špatně se hojících ranách.
     Poznámka: Fermentovaný list poskytuje lahodný čajový nápoj, který neobsahuje kofein. K fermentaci jsou vhodné jen mladé listy. Plody - ostružiny - obsahují anthokyan, organické kyseliny, sliz, vitamín B, C, soli hořčíku a vápníku, pektin a cukr. Užívají se k přípravě šťáv a sirupů.

(12) Účinné látky a působení: Droga obsahuje především třísloviny, organické kyseliny, flavonoidy, inosit, barviva, pektin a jiné látky, plody pak anthokyany, karotenoidy, vitamín C, organické kyseliny, cukry, pektin a slizy. Obsah všech látek je poměrně malý, a proto drogu řadíme mezi tzv. indiferentní drogy s menší účinností, i když ani to nemusí být docela pravda, protože naše znalosti o obsahových látkách jsou prozatím poměrně nedostatečné. Droga je močopudná, staví krvácení, desinfikuje trávící i močové ústrojí. Můžeme ji aplikovat také v podobě kloktadel, působí i proti kašli. Zevně lze využít na koupele a omývání ekzémem postižených partií pokožky a při kožních zánětech. Znám je vliv protiprůjmový.
     Užití: Vhodnou formou je nálev nebo krátce vařený odvar (maximálně 1 minutu). Pro potravinářské účely se droga obyčejně fermentuje.
     Při zánětu močového měchýře užíváme odvar z 50 g listů, které dáme do 1 litru studené vody, přivedeme k varu, necháme 2-3 minuty stát a pak necháme přikryté ještě 10 minut vyluhovat. Pijeme přes den po šálcích.
     Z ostružiny připravujeme lahodný bylinkový čaj "pro dobrou pohodu a chuť", použijeme ji při bolestech v krku a zánětu mandlí.
     Kontraindikace, možné vedlejší účinky: Ostružinový list podáváme téměř výhradně ve směsích, protože jeho samostatné působení bývá většinou slabé. Jde o produkt na rozhraní potravinářského a léčebného působení. Nejsou známy žádné kontraindikace ani nežádoucí účinky, snad jen při předávkování nebo příliš dlouhé expozici by mohla vzniknout zácpa.

(14) Symbolika bylinky (když ji nalezneš ve svém čaji, pomni, co Ti říká): "Netřeba obrňovat srdce své, raději nos je na dlani; ruku v ruce s láskou nalezni pokoj a nic se tě nedotkne, nic tě nezabolí."

PÍSKAVICE ŘECKÉ SENO, Trigonella foenum-graecum L.
     (Senovka grécka)

(1)  Užívaná část: Semeno (Semen foenugraeci).
     Účinné látky a působení: Obsahuje průměrně 20-30% slizových látek, bílkoviny, tuk, silici, saponin, trigonellin, flavonový glykosid, mnoho organicky vázaného fosforu, železa a cholin. Posilující účinek drogy podmiňuje vysoký obsah bílkovin, tuku a slizu, zesílený předpůsobením saponinu a chuť povzbuzujících hořčin. Působí příznivě na žaludeční a střevní činnost a na celkovou výměnu látkovou. Podporuje odkašlávání. Zevně obsahové látky překrvují kůži a urychlují hojení ran. Byl prokázán příznivý vliv na snižování cukru v krvi. Dosud však glykokininiy nebyly ze semene izolovány. Droga také mírně snižuje krevní tlak.
     Užití: Vnitřně jako roborans a expektorans v prášku (3x denně kávovou lžičku práškovaného semene se zavařeninou) jako sílící prostředek při celkové slabosti a v rekonvalescenci. V macerátu se může užívat proti kašli. Zevně se používá semeno rozvařené v kaši v teplých obkladech jako hyperemizuijící prostředek, který mírní bolesti při zánětech kloubů a artrózách.

PUPALKA DVOULETÁ, Oenothera biennis L.
     (Pupalka dvojročná)

(12) Užívaná část: Pupalka je běžnou rostlinou strání, křoví, ale i říčních břehů. Dříve se pěstovala pro jedlý kořen, který platil za poměrně výživnou zeleninu. Sbíral se výhradně v prvním roce života byliny. V současnosti se rozšiřuje pěstování pupalky na semeno. Předmětem zájmu farmakologů je v současnosti především semeno (Semen oenotherae).
     Účinné látky a působení: Semeno obsahuje především velmi kvalitní olej s výraznými fyziologickými účinky. Olej obsahuje především kyselinu linilovou, olejovou a gama-linolenovou, s malou příměsí velmi významné kyseliny dihomo-gama-linolenové. Jde o tzv. esenciální mastné kyseliny, které lidský organismus neumí syntetizovat a je tudíž odkázán na zevní příjem. Přitom ale tyto látky jsou součástí fosfolipidů, což jsou stavební jednotky buněčných membrán, hrají velkou úlohu při transportu a okysličování cholesterolu a jsou výchozími látkami pro tvorbu tzv. prostaglandinů, což jsou důležité látky s hormonálním působením.
     Užití: Pupalkový olej je velmi účinným potravním doplňkem, který může být použit v léčbě dlouhé řady onemocnění. Plně prokázáno je významné zlepšování stavu nemocných trpících např. atopickým ekzémem, kterým v dnešní době trpí především děti. Taktéž léčba lupénky se jeví velmi nadějně - pupalkový olej se vedle čaje z kořene sarsaparilly může stát základním lékem.
     Další plně prokázanou indikací je užití oleje v léčbě tzv. PMS - premenstruačního syndromu, který trápí měsíc co měsíc mnoho žen a je u značného procenta žen moderní kletbou. Jedná se o předmenstruační bolesti a křeče, doprovázené depresemi.
     Dobrých výsledků je dosahováno při léčbě roztroušené sklerózy, zejména v počátečním stadiu. V každém případě brzdí rozvoj nemoci a oddaluje vznik závažnějších pohybových potíží. Olej snižuje hladinu cholesterolu a hodnoty krevního tlaku, při současném zpomalování srážlivosti krve, a tak je výborným preventivním prostředkem všech cévních chorob, především anginy pectoris, ischemie myokardu a ischemie končetin, a snižuje nebezpečí vzniku náhlých příhod mozkových.
     Ve stadiu výzkumu je využití v revmatologii, kde zatím neznámým mechanismem příznivě ovlivňuje bolesti svalů i kloubů. Olej působí imunostimulačně, celkově zvyšuje obranyschopnost organismu a jeho odolnost vůči následkům stresu, zejména v oblasti cévní.
     Pupalkový olej je v současnosti v běžné nabídce lékáren, a to od nejrůznějších výrobců, zpravidla v podobě želatinových tobolek a pod různými názvy. Dávkování se bude řídit podle hmotnosti kapsle, resp. její náplně, přičemž průměr činí 6-8 tobolek denně.
     Pupalkové semeno nemícháme do směsí, podáváme je výhradně samostatně, ať již v podobě syrového semene nebo v podobě oleje. Droga je netoxická a má velde terapeutických účinků i vysokou nutriční hodnotu. Kromě "uznávaných" účinků můžeme ještě doporučit příznivý vliv oleje na padání vlasů. Zde je ovšem třeba systematické vnitřní užívání. Dále mizí nepříjemný pocit mravenčení v nohách i rukách, zejména u strších lidí. Dochází také ke zlepšení sluchu, zraku i paměti. A v neposlední řadě zahání nepříjemný zápach potu.
     Poznámka: Pupalka pochází z americké Virginie. Do Evropy byla zavlečena v roce 1614 a rychle zdomácněla. V roce 1919 byla zjištěna cenná kyselina mamlinovlenová. V roce 1911 prohlásil botanik Wilhelm, že jedna libra kořene pupalky dodá člověku více síly než 200 liber hovězího masa. V USA byly původně využívány listy pupalky, hlavně proti nejrůznějším kožním afektům. Spolu s kořenem byly listy využívány při léčbě atopických projevů, astmatu atd. Používaly se nálevy, odvary i obklady. Teprve v posledních letech došlo k rozšíření užívání oleje.

PUŠKVOREC OBECNÝ, Acorus calamus L.
     (Puškvorec obyčajný)

(1)  Užívaná část: Oddenek (Radix calami, Radix Acori), loupaný oddenek (R. c. mundata)
     Účinné látky a působení: Obsahuje až 3,5% silice, hořčinu akorin a akoretin, látky slizové, tříslovinu, cholin, fytoncidy aj. Silice obsahuje hlavně asaron (7-8%), terpeny a seskviterpeny. Velmi podporuje trávení v žaludku a ve střevě tím, že povzbuzuje vylučování trávících šťáv a všeobecně podporuje látkovou výměnu. Má mírný diuretický účinek. Ovlivňuje křečovité stahy při nadýmání a průjmech. Užívá se též jako porostředek diaforetický. Pro obsah silice a hořčiny je zařazován do skupiny aromaticko-hořčičných látek.
     Užití: Vnitřně jako stomachikum a amarum v nálevu (1 lžíce řezaného oddenku - asi 5g - se přelije 1/4 litrem vroucí vody a ponechá 15 minut stát) při žaludečních a střevních obtížích, nechutenství, zánětech žaludeční sliznice, meteorismu apod. Zevně jako hyperemizující prostředek k překrvení kůže a jako přísada do koupelí posilujících nervovou soustavu (200 - 250g na lázeň). Puškvorec se užívá také v prášku (3x denně na špičku nože před jídlem).
     Poznámka: Kromě lékárenské formy podání, např. v tinktuře, extraktu apod, užívá se puškvorec i v jiných formách, např. kandovaný nebo v žaludečním likéru, kde se obyčejně kombinuje s jinými drogami, např. s kořenem hořce, anděliky, natí zeměžluči, s plody fenyklu, kmínu, s listy hořkého jetele aj.

ŠALVĚJ LÉKAŘSKÁ, Salvia officinalis L.
     (Šalvia lekárska)

(1)  Užívaná část: List (Folium salviae) a nať (Herba salviae).
     Účinné látky a působení: Listy obsahují hlavně silici (1,5 - 2,5%) s hlavními obsahovými složkami thujonem, salviolem a cineolem. Kromě silice také třísloviny (asi 40%) a různé oxyterpenové kyseliny. V droze byly rovněž nalezeny estrogenní hormony a amid kyseliny nikotinové. Siličná složka v malých dávkách snižuje vylučování potu, působí protizánětlivě, baktericidně a mírně diureticky, ve větších dávkách jedovatě. Delším skladováním silice ubývá. Tříslovina má protizánětlivý a svíravý účinek.
     Užití: Vnitřně jako antihidrotikum a spasmolytikum v nálevu (jednou denně 4 čajové lžičky řezané drogy - asi 7g - na 2 šálky vody) ke zmírnění nočního potu v klimaktériu, pubertě a při plicních nemocech. Také k úpravě trávících potíží, při chorobách žlučníku a jater (2 lžičky drogy na šálek vody). Zevně působí jako adstringens a antiflogistikum ve formě kloktadla při zánětech v ústech a hrtanu (1 lžička drogy na šálek vody) a ve formě obkladů v kožním lékařství. Vzhledem ke značnému obsahu jedovatého thujonu nelze šalvějový list užívat v libovolných dávkách a po dlouhou dobu.
     Poznámka: Z natě se také destiluje silice, užívaná obdobně jako naťová droga.

(2)  Duchovní a duševní působení bylinky (viz též odstavec o psychosomatických vztazích):
     "Chamtivost, chtít mít teď a hned, malá víra, to vše šalvěj přikryje a odpustíte každému na Zemi. Přejícnost a pokoj se rozhostí v tvé duši. Bůh je i vítr do tvé duše a vane prudčeji, je-li nános, nebo jen mírně, jsou-li jen pavučiny. Malý a velký hřích je čištěn. Zpověď je cesta tvé duše a zesílenou moc má pití šalvěje k uvědomění si chyb života."
     Využití v léčitelství: vnitřně posiluje a uklidňuje nervy, upravuje žaludeční šťávy, staví průjem, povzbuzuje vylučování žluči a moči, snižuje pocení. Nesmí ji revmatici! Neužívat též k zástavě pocení tam, kde je pocení užitečné (nemoc by mohla přejít jinam). Pokud se šalvěj pije, vařit aspoň 2 minuty!!
     Kloktadlo: dásně, zahlenění, záněty v krku, angína, odstranění zápachu z úst. Kloktání směsi šalvěje s dubovou kůrou (1:1) je dobré na čepy na mandlích.
     Tinktura proti pocení: 50g šalvěje zalít 1/2l režné v dobře uzavřené láhvi, necháme 10 dní stát za občasného protřepání (lze přidat 2 cm podélně rozkrojeného listu aloe předtím po 3 dny nezalévané). 1 kávovou lžičku do 1 dcl vody.

(7)  P. J. D´Adamo doporučuje věnovat šalvěji zvláštní pozornost pro její příznivé účinky lidem s krevní skupinou B.

(14) Symbolika bylinky (když ji nalezneš ve svém čaji, pomni, co Ti říká):
     "Mlč, když jiní mluví, velí či hodnotí, každý nemůže a ani nemá být kapitánem, i prostý námořník je důležitý, zraj pokorou."

ŠŤOVÍK - KYSELÁČ LUČNÍ, Acetosa pratensis Mill.
     (Štiav lúčny)

(12) Užívaná část: Předmětem sběru bývá především list (Folium rumicis acetosae), méně často oddenek (Rhizoma rumicis acetosae). Obojí se sbírá na jaře, v dubnu a v květnu. Užívání celé nati upadlo časem v zapomenutí.
     Účinné látky a působení: Droga obsahuje hojnost kyseliny šťavelové a dále četné antrachinonové deriváty, podobně jako rebarbora, další organické kyseliny, vitamín C, minerální látky. V současnosti se droga využívá téměř výhradně zevně, například formou kašovitých obkladů při různých kožních afekcích, dále pro přípravu kloktadla při aftech v dutině ústní. Ojediněle bývá šťovíkový list součástí krev čistících čajů a zcela mlaďounké jarní lístky bývaly dříve využívány jako zelenina, do polévek, do salátů apod. Oddenek je možno přimíchávat do projímavě působících čajů.
     Užití: Drogu podáváme buď samostatně, a to v podobě nálevu, nebo ve směsích. Vhodná je též forma bylinného balzámu. Dávkování volíme asi poloviční až dvoutřetinové než u ostatních běžných čajů. Kašovité obklady z čerstvě mletých listů šťovíku přikládané denně na 20 - 25 minut příznivě ovlivňují léčbu některých forem lupénky. Je ovšem třeba předem ověřit reaktibilitu pokožky kratším, asi desetiminutovým přiložením.
     Podobné chemické složení i terapeutické účinky má tzv. zaječí zelí, botanicky šťavel kyselý (Oxalis acetosella L.) z čeledi šťavelovitých. Je třeba ovšem varovat před užíváním šťovíků a šťavelů všechny s onemocněním plic a žaludku.
     Při horečnatých onemocněních pomáhají obklady z rozmačkaného listu šťovíku, ale i šťavelu. Listy můžeme užívat jako velmi chutnou a osvěžující zeleninu nebo jako přílohu k jídlům.
     Kontraindikace, možné vedlejší účinky: Limitujícím faktorem užití drogy je poměrně vysoký obsah kyseliny šťavelové. Ta se v organismu slučuje s vápníkem do formy nerozpustného oxalátu vápenatého a může přispět jednak ke vzniku šťavelanových (oxalátových) kaménků v močových cestách a jednak tělo ochuzuje o vápník. Droga se v současné fytoterapii pokládá spíše za zastaralou a má jen malé využití.